4. den - Rohrendorf - Bratislava (SK) - 155km

25. 6. (čt) – Ráno se vstávat nechce, únava je znát a navíc nás čeká opět přes 150km, i když po rovině. Zaplatíme a poděkujeme ochotné paní majitelce. Krátkým sjezdem se dostáváme opět na hlavní cyklostezku. Jsme domluveni s dalším kamarádem Jardou z Jindřichova Hradce, že se potkáme. Po necelých 20km na sebe počkáme a přivítáme čtvrtého člena výpravy. Je to hned znát, častěji se střídáme a hlavně Jarda, jako nejčerstvější člen, diktuje tempo. Uděláme zastávku po 40km ve městě Tulln nedaleko Vídně. Vjíždíme do historického centra, které je opravdu malebné. Děláme pár fotek a musíme pokračovat. Za Tullnem je krajina okolo více kopcovitá, nad námi jsou kopce o více než 300m výše. Objíždíme masív kopců a přijíždíme do Klosterneuburgu a krásným chrámem. Z nedostatku času děláme jen fotky zvenčí od řeky. Nad námi se vypíná vrch Kahlenberg, na kterém je umístěn TV vysílač a množství dalších telekomunikačních zařízení pro oblast Vídně. Neklamné znamení, že hlavní město Rakouska je opravdu blízko. Dunaj tu vytváří několik ramen a po pár kilometrech, kde je cyklostezka velmi rušná, se objevuje první tabule s názvem "Wien". U ní děláme dokumentační foto, Jarda i selfie. Cyklostezka i s odbočkami je výborně značená, takže se neomylně kolem jižního ramene Dunaje dostáváme do centra. I když je nutno podotknout, neustálé čekání na křižovatkách nás hodně zdržuje. V centru u moderních budov děláme několik fotek. Za centrem si nakoupíme nějaké potraviny a v blízkém parku část ve stínu je i zkonzumujeme. Vychlazené pivko také přijde vhod. Na druhém konci Vídně vidíme moderní zástavbu čtvrti Kagran. Občas se musíme proplétat přes podjezdy a nadjezdy. I když jsou hezky vyřešeny, má to za následek typické zdržení při projíždění velkého města. Nad našimi hlavami prolétají různě velká letadla, blízko je totiž mezinárodní letiště Schwechat. Přejeli jsme přes most na jižní břeh Dunaje, abychom se vyhnuli převozu přes Dunaj v Hainburgu. Na konci Vídně zahlédneme za přírodním plotem nudisty a jejich pláž. Je docela dobře schovaná, takže nikomu nevadí. Jeden pán si však v rouše Adamově vesele vykračuje po cyklostezce. Má se sice opravdu čím chlubit, ale vzhledem k množství projíždějících cyklistů včetně malých dětí je to slabými slovy dost zvláštní. Kvůli teplotě přes 30 °C začínáme dělat častější přestávky. Jedna z nich je u velkých zásobníků plynu ve vesnici s příznačným názvem Petronell-Carmuntum. Po necelých dnešních 130km děláme poslední zastávku v rakouském Hainburgu. Odtud již na druhé straně vidíme Děvín a Bratislavu. Přes most přejíždíme hranice do Bratislavy-Starého Města a blízko vidíme i hrad, sídlo prezidenta SR. Proplétáme se uličkami města a hledáme naše ubytování. Zhruba 500m před cílem se ptáme místních, kteří nám ukazují cestu. Ve čtvrti Vajnory najdeme dnešní cíl. Ubytování je v klasickém osmipatrovém paneláku. Vypadá dost omšele, bohužel kategorie odpovídající ceně v přepočtu jen něco přes 200,-Kč. Děsí nás už vstup, kde na schodišti před budovou je dost chlapíků kouřících a popíjejících levná lahvová piva. Proto si domlouváme, že si kola uschováme přímo na i tak nepříliš velkých pokojích. Postupně je dáváme do výtahu a stěhujeme se nahoru do 5. patra. Vláďa dokonce udělá osobní rekord – v pátém patře ještě na kole nejel. Tak si to dal tady – po úzké chodbě ujel od výtahu na pokoj asi 50metrů. Máme 2 sousedící pokoje se společným sociálním zařízením spojené úzkou chodbou. Sem se aspoň vejdou 2 kola. Zbytek na pokoje. Bohužel na pokojích je dost přes 30 °C, tak otvíráme okna. To však moc neřeší, neochlazuje se a navíc je slyšet jak do sebe narážejí vagóny při posunu vlaků z nádraží Bratislava-Vajnory, které je v bezprostřední blízkosti. Po očistě míříme po několika dnech "půstu" přes Rakousko do restaurace, kde si dáváme vydatnou večeři a konečně i nejedno točené pivo. Také kvůli tomu, abychom v tom vedru měli větší šanci usnout. Když končí kolem 22h provozní doba, je ve městě stále neuvěřitelné horko, cca 28 stupňů. Vracíme se na ubytovnu, a přestože máme v nohách 155km a pár piv jako "šláftruňk", bojíme se této noci. A bohužel obavy nebyly plané. Kvůli rozpálenému betonu paneláku je i přes větrání stále na pokojích třicítka. Kolem půlnoci sice občas lehce foukne vánek, jenže venku je slyšet stále v několikaminutových intervalech nárazníky vagonů. To má za důsledek, že jakmile trochu zamhouříme oči, hned jsme probuzeni. Zkoušíme uzavřít okna, ale během půl hodiny je zde kolem 35 stupňů, takže je zase otvíráme. Možná, že na chvíli po 4 hodině ráno někteří z nás usínají únavou, ale ani jeden z nás si tím není úplně jistý.