1. den - Telč - Vyšší Brod - 140 km

22. 6. 2015 (po) – Je pondělí, chladné ráno a Pavel vyjíždí z Telče. Po vedlejší silnici brzy přijíždí do Mrákotína, kde už ho vyhlížejí parťáci z Mrákotína – Luboš a Vláďa. Společně se vydáváme po již tolikrát projeté cyklostezce do Horních Němčic. Čeká nás první táhlý kopec do vísky Sumrakov. Zakrátko máme nastoupáno asi 130 výškových metrů. Poté až do Kunžaku je cesta relativně rovinatá až mírně svažitá. Z Kunžaku nás čeká na krátkém úseku prudké stoupání až na nejvyšší bod z celého dne ležící nad 700m n. mořem. Po nejprudším stoupání asi kilometr za městečkem zastavujeme a kocháme se krásným výhledem zpět na jižní části Čech i Moravy. Ale rychle zpět do pedálů dojet zbytek kopce! U kopce Vysoký kámen následuje konečně mírný sjezd. Takže celkem na pohodu se dostáváme do prvního občerstvovacího bodu – do Nové Bystřice. Za Novou Bystřicí projíždíme okolo nového golfového rezortu po staré panelové silnici. Hlavně Pavel hned zpočátku dá svému silničnímu kolu zabrat. Po asi 1km odbočíme doleva, kde se cesta mění prakticky na polňačku. Je to však již necelý kilometr k hranicím, takže to přežijeme. Hned za hranicemi v Rakousku je vidět neuvěřitelnou změnu: silnice je sice úzká tak pro jedno auto, ale asfaltový povrch je naprosto dokonalý bez jakýchkoliv nerovností, o dírách nemluvě. Po ujetí 1km v Rakousku po pravé straně vidíme opět golfový rezort, obepínající vesničku Haugschlag. Je to téměř světová rarita, dva golfové rezorty pouhé 2km od sebe! Dlužno podotknout, že je vidět, že oba jsou dost využité. Po dalších asi 5km odbočujeme vpravo. Tady na nás čeká šotolinová cesta, která je však parádně uválcovaná, takže nepředstavuje pro cyklisty žádné záludnosti, navíc je to stále z kopce dolů. Zanedlouho přejíždíme hranice zpět do ČR a kolem rybníku Hejtman přijíždíme do Chlumu u Třeboně. Pomalu se blíží 11 hodina a začínáme mít hlad. Po 2km v obci Hamr nacházíme nově vybudovanou a zvenku sympatickou restauraci U Kutišů. Je rozhodnuto, slézáme s kol a dáváme si každý něco jiného, ale převažují těstoviny. Porce jsou to pořádné, takže málem se k nim nevešlo ani pivo. Nabíráme nové síly a vyjíždíme dále. Zamračená obloha však nevěští nic dobrého. Jedeme Třeboňskou pánví, což znamená po rovině. Úměrně tomu i naskakuje jízdní průměr. Přes Borovany profrčíme a blížíme se k Trhovým Svinům. Obloha se ale najednou zatáhne a než sjedeme do města, přichází bouřka a my se co nejrychleji ukrýváme do podbloubí. Aspoň uděláme zastávku na občerstvení, stejně už byla v plánu. Chtěli jsme si dát klasický Budvar, ale pan vrchní nás přemluvil na jakýsi speciál od Budvaru, prý to tam pijí všichni štamgasti. No nevím, ale pro nás to bylo to nejhorší, co jsme mohli pozřít, pivo podle nás bylo zkažené. I Luboš nevypil ani půl sklenice. Šli jsme tedy podat reklamaci. Ke cti pana vrchního bylo, že toto "pivo" vylil a zdarma nám každému dal klasický Budvar. Mezitím přestalo pršet, silnice osychala. I když bylo poměrně chladno, museli jsme pokračovat dále. A to do kopců, jen menší sjezd nás čekal do Kaplice. Odtud opět táhlým kopcem až do Bujanova. Pak už ale následovala jen samá pozitiva: sjezd do Dolního Dvořiště a pak už jen kolem železniční trati až do Vyššího Brodu. Měli jsme objednané ubytování hned vedle vodáckého kempu v ubytovně Pod hrází. Pokoj čtyřlůžkový jen s umyvadlem a sociálními zařízeními na patře. Ale příznivá cena. Navíc hned dole je restaurace, kde se dalo dobře najíst i napít. Po podvečerní prohlídce Vyššího Brodu jsme se v restauraci dali do řeči s vodáky ze všech koutů republiky. Jako cyklisté jsme tu působili lehce exoticky, ale nebyl s tím vůbec žádný problém, Večer usínáme po dnešních kopcovitých 140km.